Please note that this is an archived site which is no longer updated.
For current updates, please visit: www.jakubzahradnik.com

  Jakub Zahradník

  NEWS ARCHIVE: [ 1 ]  [ 2 ]   [ 3 ]   DATES   RELEASES   CV   MEDIA   CONTACT   SITE MAP   ČESKY 


POEMS

 

0


Já blázen!
ujít chtěl jsem cestu sám – však
kolik třeba bylo by těch jar
bych vzešel z prachu vyšel z par
a překonal svůj nebetyčný zmar
a dopad kousek výš než jenom na zem!

Já cvok!
Vždyť sémě štěstí bylo ve mně vždy
já na ně zapomínal
jen se mě někdo dotk už jsem hlavu stínal
a kdo se uvelebil hned jsem ho napomínal
zatím co sám jsem venku mok...

A teď – já přešťastný!
Že můžu vprostřed dění vesel psát
a pravdou hudby světa snů se dotýkat
S flétnou na rtu kráčím přes propasti
pes na cestu mi vyje bolem slasti
Už ne neslaný ne nemastný!


I


K topografii bludných kamenů
je třeba magie
snad každý chce dojít k pramenům
někoho však cesta zabije

Jako už tolikrát v životě přemítám
o bludném kameni z Lasenic
kámen tam leží vzryt znamením
přemýšlím přemýšlím – zase nic!

A tak jsem se vrhnul na topografii
neb je to věda a času je v ní dost
o kamenech neví vůbec nic
a právě tím víc
mě volá kámen z Lasenic


II


Na začátku bylo slovo
pak už těch slov bylo moc
Kéž praslovem tím bylo Požehnání
a ne volání o pomoc
Občas to vyhlíží opačně
ksichtíky z Marsu – a to vám povídám –
tváří se senzačně!


III


Brodem stínů
chladem prázdnoty
tonul jsi dlouho můj synu
Slepou přítomností
ždaním jistoty
dala ses příliš tak vléci
má dcero – Ty!

Pozapomněli jste na Ano
na skrytý vánek změn
ve své hrdosti a ze strachu
Po kratičkém snění ráno
úzkost plíživá
uprostřed známých stěn
utáhla kol krku těl své lano

A proto se napřimte
vzdejte se budoucnosti
jak známé voheře
v mýdlové opeře


IIII


Připozdívá se
na cestu svou jsi ještě nevyšel
den za dnem kane jako slzy
svěc naděje Ti hasne
hlas svůj jsi dlouho neslyšel

Než pláčem Tvým se nese duha!
zahřívá uvnitř jistotu
že sil přibývá
že nejsi sám
dereš se zpátky k životu

Ale Ty stále ještě odmítáš
že to je víc než Ty
že je to síla Boha
a raděj budeš dál povídat to svoje
aha aha


V


Tam daleko daleko v lesích
u roztroušených kamenů
mě přepadají běsi
má duše letí k plamenům

Tam na kamenné desce
Bohyně se svléká
Démon v tmavé masce
vášnivě k ní kleká

Tam teče proudem míza
a krve proudí řeky
slavík v keřku zpievá
a tak už je to věky


VI


Míti tak pár křídel
a k tomu zopár pianin
to by se to letělo má Lásko
děl Apollo miláček Dianin
v ruce drže hřídel
jíž motorové fiasko neodvrátil
neb svaly měl jen z bublanin

Půjdem se ke mně omýt od toho neřádu
pravila Diana
– na prvním místě parádu
však počkej služka je pryč od rána
a doma binec jako v tanku
já dávám přednost spánku
však nejvíc kolem piána

Být takhle nahý
na to musí být sil moc
anebo nekonečné mládí
pomyslel si unavený Jupiter
když na obchod psal
Zavřeno pro nemoc
můj život stojí za pytel


VII



Má úcta mademoiselle
Váš kočár připraven je dole
bude šest
účet je vyrovnán
a sám jsem překvapen
že vše je jak být mělo
Nechte mi zde prosím navštívenku
kdyby někdo hledal Vás
jen tělo to Vaše tělo nechte prosím venku
ostatní snad spraví čas
Že jsem malicherný?
ale co Vás má
jen jsem přišel z herny
a má ústa doposud jsou prořízlá
jak nadávala jednomu tam do fízla
Vy jste totiž zlatá mademoiselle
a já jen ten mizera co Vás nabízel
A teď už jděte kůň dole silně ržá
to Vy se máte
Už jste pochopila?
nu ano kšá
to Vy jedete pryč
já zbydu jak zlý sen
co hlupákům nabízel
jakby měl dost věn
Vše po Vás osiří a pak už bude všechno fuk
tu drožku neplaťte tu jsem započítal
tak už zmizte
a zde vizte
chrastítko a bublifuk!


XII


Kdos vyhlíd z okna
vykřikl
Tam je Bůh!
Za nohu visí s nebe!
Večírek příliš hlasitý
a kdo zaslech příliš opitý
jen povel nazpět –
Radš teplo a puch
zavři to okno – zebe!

Ten jediný střízlivý vyběh ven
tam sněhu se sypaly mince
jako by proříz peřinu
duchnu po mamince
Bůh leskl se v barvě perleti
přitáh si zvědavce k sobě
aby si také vyzkoušel
jaké je za nohu s nebe si hověti
a prázdné mít kapsy obě


XIII


Ještě nedávno krev básníků pouštěla se systémově žilou
stáčela se do velikých nádrží
a z těch sádek se pak pilo jako o přijímání
u bledých na smrt nemocných poetů objevil se reflex
kterak uchovat si tep když už ani krve není
a zombie všudypřítomnou lyriku
ze stěn věznic
hlavami básníků otloukali

Teď zbavili jsme se pout a básník všude kam se podíváš
krev jeho ale nikdo nechce ona neletí
možná tak ještě kdo má kly že by něco napsal pro děti
doba zvlažněla a trpí jenom zoufalci
a kdo má vůbec poznat kdo básník je a kdo ne
je jaksi uznáno i teď že jen smrt tohleto rozhodne
jenže Smrt Zaživa se zvláštní příchutí
která se nejen zažívá leč žije v opomenutí


XVI


Kandelábrem chuti
zachytíme rybí panožky
a bradou zavěšenou v suti
kudrnáčkům načechráme galošky
Vaše Magdička už nešišinká pidlipaf
azda mazda
a hurá
kalambůří epitaf
Vy skunku
vy nerozumíte punku
a do básníkův zabodl jste to svý péro kočičí
Hele hošu kašlu ti na to co je
klučičí a hol čičí
paprkindlipáči
už mě z tebe svrbí hustopeč
a bez sebe si do mý dáči
nedosvrb a damokleč!


XVIII


Odvrácená strana Luny
příval tajemství
vhodné místo pro tajfuny
a jejich prudérství

Má dávná lásko
čtu tvé dávné runy
ve znamení asi kuny
z doby studentství

Chtěla bys mě stále více
píšeš
to je intuice tvojí říše
kterou vážeš k svojí pýše nebo míše

Nevím avšak tvé DNA
je k mému jako u dna
jsi krásná
ale občas také trochu nudná

Pro mě je už mnohá chvíle jako Rudná u Prahy
kopu kolem sebe nožičkama
a čekám průtahy


XIX


Ve vlakovém kupé dívka z Kanady
Pam víte že taky máme Kanadu – českou?
Oh really?!
Zjevně jsem zaujal tu holku hezkou
Do they speak English there?
No
French
Co bych se tak asi dozvěděl
Kdybych jí řek o jamboree bendž...
Zvednu se tedy a v povznesené náladě
Si vyjdu do uličky
Japonců tu nahloučeno
Jak když seká Baťa cvičky
A jeden Ind v rohu rozčadil mokšu
Japončík fotí ho
říká nějaké to kjótó hokšů
A jeho zrak už není s to znát směr
Kde vzalo se to náhlé uvolnění?
Ind ruce rozhodí a řekne vprostřed snění:
Sir – everywhere!

 


graphic line by Ulli Kaiser, web designed by Petr Košař, © 2005-8 Jakub Zahradník